Obhajoba Ježibaby
Jistě všichni znáte pohádku o Perníkové chaloupce. Jeníček s Mařenkou se ztratí, najdou chaloupku z perníku, v níž bydlí Ježibaba, která je chce sníst. Tak téhle hlouposti jistě nevěříte, nebo snad ano ? Jestli však ano, tak mě teď pozorně poslouchejte, neboť vám chci povědět, jak to doopravdy bylo.
Jednoho večera jsem opět seděla u krbu a telefonovala kamarádce Jeskyňce, jelikož jsem jí chtěla povědět, že si hodlám vzít půjčku na rekonstrukci chaloupky, když v tom slyším nějaké zvuky. A jelikož jsem ženská, tak mě to neuvěřitelně zaujme a vykouknu z okna. A co nevidím. Chlapce, který se snaží vylézt nahoru, aby mohl pro sebe i děvče, které stálo dole, naloupat perník.
Abych se ukázala jako dobrá hostitelka, tak jsem vylezla ven a pozvala je dovnitř.
Jelikož jsem v chaloupce už dlouho žila sama, tak jsem jim také nabídla, jestli zde nechtějí přespat. Zatímco Mařenka přikyvovala (že ano), Jeníček byl zásadně proti. Dělala jsem, že mi to nevadí a šla jsem připravit večeři pro mé hosty.
Pečenému čerstvému kuřeti kupovanému v Hypernově neodolal ani Jeníček. Když jsem jim nabídla již po druhé nocleh, Jeníček opět odmítl, což mě velice namíchlo a zavřela jsem je oba dva do prasečího chlívku, do kterého jsem dřív zavírala dědka. Ale na nedostatek jídla si stěžovat nemohli, jelikož to dostávali pravidelně až v nadměrném množství.
Takhle ubíhal den za dnem a kvůli nedostatku pohybu začaly děti rychle tloustnout. Chtěla jsem vědět, o kolik přibraly, a tak jsem poprosila Jeníčka, aby mi ukázal prst. Ten se mě však snažil oklamat a podstrčil mi hubený klacík ze země. Dělala jsem však, že jsem na nic nepřišla a šla jsem zatopit v peci, abych mohla dětem připravit oběd.
Zhruba za hodinku jsem měla všechno připravené, tak jsem pustila děti ven, aby se mohli dívat, jak se peče v takové obrovské peci, jelikož to chtěly vidět. Jenže děti si to vyložily trošku jinak a měly připravený plán, kterým se mě chtěly zbavit. Koukala jsem se nahoru na nebe, když v tom mi Jeníček řekl, že mi něco spadlo do pece, a tak jsem ho poprosila, aby si sednul na lopatu a vyndal mi to, ale Jeníček mi sdělil, že to neumí. Pomyslela jsem si, co to ti lidé dneska vychovávají za děti a na lopatu jsem si sedla sama. Jenže to jsem neměla dělat. Jeníček využil situace a hup se mnou do pece.
Připadala jsem si jako v sauně, ve které jsem minulé léto trávila skoro celou dovolenou, a než jsem se dostala ven, tak děti byly pryč.
A tady končí příběh, jak ho znám já, která jsem se ho sama zúčastnila.
Vaše Ježibaba